NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je dobré, ak názov albumu vystihuje hudbu i kapelu. Nie vždy sa to podarí, moskovská kafiléria FLESHBOMB však trafila presne do čierneho stredu. Pred desiatimi rokmi debutovali s nahrávkou, ktorá ich dostala do už vtedy silnej prvej ligy ruského BDM, ale zakrátko zmizli kdesi v ničote. Sú však naspäť, znovu oživení v ohavnosti ako sa patrí.
V medziobdobí členovia FLESHBOMB nesedeli kdesi v kúte pri škrabaní kartošky, aj preto ich mená vidíte, prípadne ste ich mohli vidieť v ďalších po scéne známych pojmoch – BACK DOOR TO ASYLUM, ABOMINABLE PUTRIDITY, KATALEPSY, a napríklad aj v pražskej drvičke slamy EPICARDIECTOMY (ktorých aktuálny album celkom presvedčil aj mňa, má tá kapela na viac než len „let mí sí jór hemrs!“).
„Reincarnated In Abomination“, to je ponuré pekelno-katastrofické intro a osem skladieb, klasicky opäť dokopy ani nie pol hodiny. Obsahom je veľmi dobrý a šťavnatý brutálny death metal vychádzajúci zo starších čias žánru, to znamená že nikto sa neutápa v prílišnom predvádzaní svojej technickej zdatnosti (ktorú tu tak či tak počuť) a zúčastneným je jasné, že prvými zákonmi sú extrémnosť, brutalita a tiež pochmúrna zdrvujúca atmosféra.
Medvedie slam-tance tu nikoho veľmi nezaujímajú, hrá sa v úderných klepaných, rýchlych a stredných tempách, tu a tam s valcujúcimi spomaleniami a sekačkami. Priamočiaro a rovno do ksichtu, v duchu toho najlepšieho, čo budovalo žáner – CANNIBAL CORPSE vzor „Tomb...“, debut INFERNAL TORMENT, PYREXIA v časoch „Sermon Of Mockery“, SUFFOCATION v 90. rokoch a podobne.
Kope a odsýpa to, je tam veľa chytľavých momentov, nejaké tie klasické sóla, poriadny hlboký, často zlovestne ťahavý growl, Žicharevova basa príjemne rinčí i zvoní a zvukovo je to správne hlboké, trochu prichrchlané a pritom ostré. A tie prirodzene znejúce bicie, obzvlášť kopáky, z toho by sa o jedného pokúsilo dojatie. V podstate je to aj vďaka viacerým textom tak trochu „Tomb Of The Mutilated“ pre potreby 21. storočia, a možno práve preto ma novinka FLESHBOMB baví.
Ak chcete poriadny brutal death a nebaví vás súčasný laboratórne ošetrený zvuk, FLESHBOMB určite berte.
8 / 10
Reincarnated In Abomination (2014)
At The First Stage Of Perversion (2004)
Verminous Entrails Devourment (demo) (2002)
Vydáno: 2014
Vydavatel: Amputated Vein Records
Stopáž: 28:08
Brutal death metaly z Ruska zatial nesklamali. Naj. skladba: Daemonic Extraterrastrial Infestation
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.